Nikdy se ti nepodaří žít tak, aby se to líbilo každému. Proto žij tak, aby se to líbilo Tobě...

Září 2018

Proč nejsem optimista?

25. září 2018 v 13:07 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Minulý víkend mne nejspíš poznamenal na zbytek života. I když mě asi ani moc ne, to spíš moji rodinu. Jednou z našich rodinných tradic (čti pracovních povinností) je každoroční řezání dřeva u babičky. Spočívá to v tom, že celá naše početná rodina se sejde na celý víkend a řežeme, vozíme a skládáme dřevo do sklepa, aby babička s dědou přežili další krutou zimu v Jeseníkách :-) budu znít jako lemra líná, ale tenhle víkend fakt nemám ráda... od rána do večera dřít jako kůň a v mezičase každýmu odpovídat na dotazy typu: ,,Tak co škola?"; ,,Tak co práce?"; ,,Tak co vztahy?" ...



Pohled na život

18. září 2018 v 10:44 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Můj život se zastavil, jako ručička hodinek. Již několik let strádám na jednom místě a neposouvám se nikam vpřed. A mrzí mě to. Není to okolím, je to mnou. Moje cesta ztratila směr a moje bytí ztratilo motivaci. Kdybych ze dne na den zmizela ze světa, nikdo by si toho nevšiml, protože není nic, čím bych se zapsala (v dobrém slova smyslu) na zeď slávy.


Já tě v tom nenechám

3. září 2018 v 13:01 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Včerejší noční mi dala slušně zabrat. Na baru bylo živo víc, než je zdrávo a troufám si tvrdit, že jsem včera překonala svůj osobní rekord v roznášení půllitrů s pivem a to sice na 20 krýglů naráz. Ruce jsem měla vytahaný jak šimpanz... Ale ty dýška za to stály, co si budem povídat :-)
Většinu osazenstva tvořila omladina - hlavně teda lidi a děcka, který kolem třetí ráno vyhodili z diskotéky a jelikož náš bar nikdy nezavírá, tak se párty přesunula sem. Jukebox ten večer nakrmili vrchovatě drobnýma, div z toho chudák nezvracel. Kolikrát jsem se musela smát nad jejich výběrem skladeb... abyste rozumněli - dokud hrály dechovky, metal a pak country, tak jsem to ještě chápala. Jakmile ale začali hrát skladby pro děti (Šmoulové, Dáda Patrasová, apod.), už to začínal být hard core!


Miláček

2. září 2018 v 2:24 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Jsou dny, kdy si práci za barem užívám a jsou dny, kdy bych s tím vším už nejradši praštila. Včerejší večer byl jeden z těch pohodovějších dnů za barem. Je o mne všeobecně známo, že zdejší štamgasti (hlavně ti, kteří docházejí na pivo denně), si mě přezdívají miláček. A já se tomu nebráním. Koneckonců mě to vždy potěší :-)