Nikdy se ti nepodaří žít tak, aby se to líbilo každému. Proto žij tak, aby se to líbilo Tobě...

Srpen 2018

Holky sobě

31. srpna 2018 v 3:39 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Další týden, který se přehnal jako uragán. Zamyšleně jsem seděla v houpací síti a pozorovala stromy za naším domem. Pomalu se začínají vybarvovat do pastelových barev... do barev podzimu. Smutně jsem sklopila hlavu a začínala se smiřovat s tím, že léto pomalu ale jistě končí. Sluníčko má sice ještě tu hřejivou sílu, ale co si budem povídat, už to není, co to bývalo. Bronz na kůži už mi rozhodně nepřibude.


Zhřešila jsem

23. srpna 2018 v 18:29 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Už aby byl ten zatracenej víkend. Volno teď potřebuju víc, než cokoliv dalšího. Aktivně jsem na baru posbírala směny od pondělí až do čtvrtka, abych se vyhnula vší té hořké realitě a zabránila své hlavě přemýšlet. Pracovní stereotyp mi pomáhá se otupět a nemyslet na nic. Vůbec na nic.
Moderní doba, kdy náš život řídí trendy sociálních sítí si na mě vybírá svou daň. Čím to, že jsem věčně nepoučitelná a nepálím za sebou mosty? Právě dnes mi totiž facebook předhodil vzpomínky minulého roku a vyjel pár fotek s poznámkou ,,připoměň si...". A taky že jsem si připoměla. Těch pár vyvedených selfíček s Mattem, které jsem hrdě postovala na své zdi a přímo vybízela svět k tomu, aby mi přál, že konečně nejsem single + pár zamilovaných momentech, které se mi povedly v nehlídanou chvíli uloupit na můj telefon (hlavně teda líbání, objetí, držení v náručí,...) - to vše a mnohem víc mi facebook předhazoval pořád dokola, vždy, když jsem se přihlásila.


Pod rouškou tmy

21. srpna 2018 v 20:53 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Srpen se pomalu chýlí ke konci a má posmutnělá nálada se ještě zhoršuje. Jednak za to může moje divoké léto, druhak za to může asi dospívání... No vážně! Koncem července jsem slavila narozeniny. Bohužel, vůbec jsem z nich neměla radost. Svíčky na dortu ukazující můj věk jakoby se mi přímo vysmívali. Sakra, už je mi přes dvacet a... co jsem vlastně v životě dokázala? Nic. Nemám ve svém životě nic, na co bych mohla být hrdá... možná max. na to, že žiju. Chodím do práce za minimální mzdu, ještě nejsem ani Bc., nemám vlastní bydlení (natož auto) a tak celkově - prostě nic nedělám!


Jsi na to sama | 2. část

20. srpna 2018 v 20:00 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Dříve, než navážu na pokračování oné divoké noci, musím se k něčemu přiznat. Tento článek se mi vůbec nepsal snadno. Musela jsem se vrátit v myšlenkách a při opětovném uvědomění si, jak hrozné to ten večer bylo, jsem musela co pár minut odcházet od počítače pro kapesníky a pro deci vína. Byla to šílená noc, celkově to byl nejšílenější den mého života a kdybych snad bývala věděla, jak to celé ten večer (resp. nad ránem) bude probíhat, nikdy bych do toho nešla a na Matta se již do smrti smrťoucí ani nepodívala...


Jsi na to sama | 1. část

19. srpna 2018 v 21:00 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Celý následující červencový týden jsem probírala se zrzkou své hořké zážitky z posledního víkendu s Mattem. Opět mi neřekla nic nového, ba naopak! Její stále se opakující věta ,,Já ti to říkala!" mě užírala čím dál tím víc. Měla pravdu. Zrzka má vždy pravdu! Bylo na čase se podívat tváří v tvář skutečnosti a připustit si fakta.
Mezi mnou a Mattem nic není a nikdy nebylo. Jsem jen jeho odstavný pruh na dálnici a můj čas zde se pomalu ale jistě krátí. Jednoho dne se sbalí a uteče z mého života bez rozloučení. Jako mu to tehdá udělala jeho bejvalka. Prostě skočí po hlavě do nového vztahu bez pocitu osamocení, jelikož na tyhle krizové dny samoty má přece mě.
Jen těžko jsem po rozhovoru se zrzkou skrývala slzy. Soucitně mi podala balíček papírových kapesníčků a neřekla už nic. Bylo na ní vidět, jak směšné to celé je. Pro koho vlastně brečím? A proč vlastně? Proč si dobrovolně působím bolest? To už jsem fakt takový sadista, že se dobrovolně střemhlav řítím do předem prohrané bitvy?
Měla jsem náladu pod psa. Ven jsem skoro vůbec nechodila, pouze do práce a z práce a vyvenčit psa. Najela jsem na svůj zajetý stereotyp a navodila si chování zombie. Nic mě nerozesmálo, nic mě nebavilo, nic mě nezajímalo. Dělala jsem jen to, co bylo třeba ten den dělat. Vstávala jsem ráno do práce a z práce se pak zase vracela rovnou do postele. Nic mezi tím. Můj život už nemůže být horší.


Vzbuď se!

18. srpna 2018 v 20:00 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
A byl tu začátek července! Z okna bylo slyšet jásání dětí, které už konečně nemusely do školy a lítostivé vzdychy rodičů, protože jim začíná terno (usuzuji podle zvuků, které každé ráno vydávali sousedi, když se jim synáček vzbudil). Já sama po těžkém pracovním týdnu vstala překvapivě brzy. Sluníčko mě táhlo z postele. Vyběhla jsem na terasu jen v kraťasích a podprsence. Protáhla jsem se a jak baletka jsem začala poskakovat po trávníku. Pes mě nadšeně následoval a tahal za nohavičky. Párkrát se mu i povedlo mi kraťase (už tak nebezpečně krátké) stáhnout ke kolenům, což emocionálně prožíval náš soused, který každé ráno před odchodem do práce chodí běhat... no nebudu lhát, když běžel kolem, tak zakopnul :-D Hlasitě jsem se smála, netajila jsem se tím, že vím o tom jeho nenápadném sledování.
Skvělou náladu mi přidávala i představa o tom, že o víkendu konečně uvidím Matta! Už jsem ho potřebovala vidět! Jednak jsem byla nadržená (touhou se s ním pomazlit holky! zase se uklidníme, ano? :-D ) a druhak už mi prostě chyběl. Fakt se mi stýskalo. A ten pocit byl jako motor, co mě tlačil vpřed. Byla jsem velmi produktivní. Dopoledne jsem svoji vybledlou kůži vystavovala sluníčku a dopřávala si vitamín D a odpoledne na verandě dráždila souseda ve sportovní podprsence a průhledných šortkách při cvičení kruháče, který jsem našla na youtube. Chudák jeho žena...


Těžká rána alkoholikova

17. srpna 2018 v 22:06 | Lolita |  Z rozepsaného deníku
Dřív, než se opět navrátím do své nekončící utopie - všem se omlouvám za dlouhou odmlku. Asi to bylo trochu potřeba. Jednak se můj kolotoč života roztočil až nečekaně rychle a druhak jsem z toho všeho zatím nestihla vystřízlivět. No ve zkratce - můj život konečně nabral správný směr a blýská se na krásné časy... co se týče kariéry.